Rivalita mezi sourozenci je brána jako normální stav. Pokud ale už přesáhne mezí, pak se jedná o velký problém. Samozřejmě ne všechny sourozenecké vztahy jsou plné lásky a pochopení. Může se dostat až do takových mezí, že začínají vznikat rodinné problémy.
Tím, že se do rodiny narodí mladší sourozenec, tak začíná pro dítě velmi zátěžová situace. Není nic nového, že situace se projevuje tím, že dítě žárlí, je neochotné, zlomyslné apod. Pokud jsou všechny tyto reakce pouze v mírné formě pak je ještě vše pořádku. Pokud se už bude ale jednat o větší formu, pak je potřeba vyhledat pomoc. Říká se, že rivalita převládá až do doby, než se jedno z dětí odstěhuje, protože se budou potkávat méně a budou si tím více vzácní a opravdu na tom něco pravdy je.
Co je, ale velmi důležité pro ukotvení vztahu mezi sourozenci je to, aby rodiče neodpírali staršímu sourozenci například ponošení si malého bratříčka či sestřičky, vození v kočárku (samozřejmě v doprovodu rodičů, pokud má starší sourozenec věk pod deset let například), hraní si apod. Tímto se mezi dětmi vytvoří dobré přátelské a sourozenecké pouto. Pokud ale budete dětem odpírat společné aktivity, pak se mezi nimi může vytvořit až nenávist, která mnohdy není příjemná nikomu.
Jednou z věcí, jak se může rivalita projevit je to, že má dítě pocit nevšímavosti rodičů, že rodiče navzájem děti srovnávají a to je velmi špatně. Rodiče by obě děti měli vnímat stejně a přistupovat k nim spravedlivě.
Příčiny se mohou projevovat například úzkostí, nespavostí, agresivním chováním apod. To, čeho se nejvíce dítě bojí, je, že ztratí tzv. rodičovskou lásku.
Co se týká rivality v dospělosti, jak už jsem výše zmiňovala, tím, že spolu nebudou žít, každý si půjde po svém a budou se potkávat jen málokdy, budou si vzácnější. To ale neznamená, že například nemůže přetrvávat žárlivost. Ta bývá nejčastěji prostředkem k manipulování rodičů. Pokud se ale nevyřeší už v dětství, pak může napáchat opravdu velké škody.
Určitě poznáte rozdíl mezi prvorozeným a druhorozeným dítětem. Prvorozené dítě bývá ambiciózní a dominantní. Mohou mít větší potřebu uznání, ale zároveň jsou velice zodpovědní. Kdežto druhorozené dítě má tendenci se odlišit. Je flexibilní, soutěživé a vyhledává pozornost. Výhodou je, když je prvorozené a druhorozené dítě jiného pohlaví, protože se říká, že rodičovská pozornost je rozložená rovnoměrněji. Pokud byste se o sourozenecké rivalitě rádi dozvěděli více, neváhejte navštívit .