Každý den je to to samé, z okna svého bytu jen pozorujete ta polomrtvá těla, která se honí za svými malými pozemskými cíli tam a zpět, ráno do práce a večer zpátky ze svých kanceláří, automobilů a dílen zase na noc do svých bytů s ušmudlaným výdělkem v kapse. Už vás ani nebaví poslouchat tu stále stejnou písničku, která se také den ode dne neliší, lidé si zkrátka stále stejně dokola stěžují na to, kolik mají práce, ostatní odbývají tím, že na ně proto nemají žádný čas, jako by to byla nějaká univerzální omluva, stěžují si na drahotu a když už na nic jiného, tak alespoň na počasí. Každý se honí za svými sobeckými a nízkými cíli, nehledí na druhé a už vůbec ne na to, co tady po něm jednou zůstane.
Až život konečně dostane smysl
Ale vy naštěstí již moc dobře víte, že všechna tato špína a všechno toto pozlátko světa vezdejšího jsou jen klam, který zaměstnává naši mysl, abychom měli denní náplň do doby, než si pro každého z nás přijde Bohyně Kálí a než náš umouněný život dostane skutečný smysl a vesmírný řád v nekonečné jednotě.