Mohlo by se zdát, že je u nás vše skoro normální, skoro jako za starých časů, kdy se ještě vůbec netušilo, že může něco jako koronavirus vůbec existovat. I když tu máme i nadále nejrůznější omezení, i když se musí nosit roušky či respirátory v hromadné dopravě či ve školách a na úřadech a leckam se smí chodit jenom po absolvování očkování či testu a náležitém doložení tohoto, je tu lépe, ale na druhou stranu i když je tu docela jiná situace než i ještě před pár měsíci, kdy se v panice zavíralo a zakazovalo kdeco, ještě stále nemáme my lidé vyhráno.
Ještě pořád pandemie neodezněla a hrozba koronaviru určitě jen tak nezmizí. A tak musíme i nadále vědět, na čem jsme, i nadále nesmíme podceňovat riziko a nejednou se musíme nebo bychom se aspoň měli nechat testovat. Někdy to vyžaduje úřední šiml, někdy to ale může být třeba i jen naším osobním zájmem, abychom věděli, zda jsme zdrávi či naopak.
A pro potřeby i těch nejobyčejnějších a nejnezkušenějších laiků jsou tu naštěstí k dispozici antigenní testy ze slin. Ano, dnes už se nemusíme vláčet někam do odběrové místnosti a tam podstupovat to, co se kdysi u nás podstupovalo, protože si takový test můžeme udělat kdykoliv v klidu i doma nebo kdekoliv jinde.
Stačí si neinvazivně a bezbolestně odebrat vzorek a už po nějaké čtvrthodině až dvaceti minutách víme, zda jsme pozitivní či negativní. Přičemž – jak všichni dávno víme – tu platí, že pozitivita není důvod k radosti a naopak. Můžeme si tu hravě ověřit přítomnost či nepřítomnost nukleokapsidových proteinů koronaviru, a můžeme si tak vlastně sami stanovit diagnózu, pokud máme podezření, že jsme infikováni. Případně tak můžeme své nakažení odhalit i tehdy, kdy jsme bezpříznakoví, tedy jsme nakaženi, ale nepociťujeme žádné příznaky.
Díky spolehlivosti těchto testů můžeme zjistit, jak na tom jsme, a tím napomoci v boji s koronavirem. Který nám už víc, než dost zkomplikoval život.